I'm bulletproof

25. ledna 2014 v 17:23 | baby Zelo |  Kpop oneshot
Hi honeys x33 je to tu! :DD dopsala jsem ho! Taky mam připravený IWAPY, který se zdržel malinko :DD každopádně, Zelouš je nemocný TwT to je na jednu stranu dobře, protože bude mít víc času na psaní :D alee ten knedlík v krku je hrozný TwT no a k tomu oneshotu... Splňuje asi vše, co jsem psala v traileru, jen mi přijde, že je to takové zmatené, obzvlášť Kookieho a Taeho postava se může zdát zmatená :D je tam dost velká změna povahy, ale já jsem spokojená, opravdu jsem si psaní užila, protože tyhle žánry zbožňuju x3 aa.. je to bad end :DD ale snad jsem vyplnila vaše očekávání owo

Název: I'm bulletproof
Fandom: BTS (Bangtan Boys)
Couple: V/JungKook
Postavy: J-hope/Jung Ho Seok, V/Kim Tae Hyung, JungKook/Jeon Jeong Guk
Varování: tak 15+


"-Tae!"
"-Vstávej! Přijdeme pozdě na poradu." Tmavovlasý muž poplácal po rameni spící bytost, hovící si na kolečkové židli s nohama na stole. Stejná poloha jako každý den. Tae rozlepil svoje unavená očka a hrábnul po kelímku s kávou, který mu jeho kolega podával.
"Nechápu, proč nám prostě nedá složku toho parchanta a ušetří nám tím polední pauzu." Zamumlal a následně sykl, jak si spálil jazyk o horký nápoj.
"Znáš ho, vždy nám k tomu má potřebu dát "kapesní příručku pro začátečníky" " Oba, se se smíchem vydali k velkým dveřím, ze kterých vycházel rázný hlas.
"Jsem policajt už 5 let… Mohl by mě toho ušetřit." Mumlal si Tae ještě pro sebe, to už ho ale Ho Seok strkal do místnosti, protože jsou opět pozdě.
"Jak jinak, Jung Ho Seok a Kim Tae Hyung… můžete se posadit, pánové. Vyřídím si to s vámi později." Šéf policejního oddělení, Nam Joon pokračoval. Nevnímal šum a tlumený smích ze zadní řady, kde si Tae na ruku napsal "bůh destrukce" a nenápadně poukazoval na chlapíka stojícího za obrovským stolem u interaktivní tabule. Po skončení přednášky, s místnost vyklidila, až na zbylé dva články, krčící se v zadní řadě, jako dva pubertální školáci, které čeká trest. Vysoký muž s melancholickým výrazem k nim přistoupil a změřil si je.
"Neměl bych vám ten případ vůbec dávat za vaše chování!" Začal rázně, ale pak mu hlas povolil.
"Nicméně… Jste jedni z nejlepších lidí a ještě lepší tým." Předal jim žlutou obálku, s velkým černým nápisem. "Creepy Cookie"
"Pane? Co je to?" Seok si nápis několikrát přečetl.
"Jedná se o ten nový případ, neznáme jeho identitu a takhle se mu začalo říkat. Vše potřebné máte uvnitř." Tae nedokázal potlačit svůj smích.
"Až si přečtete obsah, ten smích vás přejde." Ti dva jen sledovali, jak odchází za roh a následně si s nadšením plácli. Věděli, že ten případ bude jejich.
"Tae jsem mrtvej… podíváš se na tu složku doma? Potom mi napiš."
"V pohodě, půjdu se projít, abych na to měl klid."
"Hlavně ať ti to nikdo nevezme." Seokkie se s ním rozloučil a Tae se vydal na vlak.

~~

"P-prosím! Nechte mě jít! N-nic jsem vám neudělala." Mladá žena se tiskla na zeď, jako by se snažila probourat skrze ní, její slzy jí smívali z tváří make-up a ona křičela někam do tmy, odkud se ozýval akorát veselý, hravý smích. Najednou vše utichlo. Před ní vystoupil mladý chlapec, byl o mnoho mladší než ona, snad by i řekla, že to byl školák se sladkým úsměvem na tváři.
"Co se vám stalo paní? Potřebujete pomoct?" Chlapec se stále přibližoval. Žena ho zmateně sledovala. Nevěděla, co si má myslet.
"K-kluku, zavolej policii! Napadli mě." Žena začala opět plakat.
"Viděla jste, kdo to byl?" Zeptal se chlapec, který vypadal, že ten úsměv má na tváři přišitý.
"Ne… Byla všude tma."
"Dobře…Málem jste mu utekla." Teď se zdál úsměv ještě hlubší. A ještě širší, když se dlouhý nůž, zabodl do břicha oné ženy.
"Jsi jen špinavá děvka, nezasloužíš si žít." Žena vytřeštila oči na chlapce, který se nad ní skláněl a držel nástroj, který jí projel tělem. Z očí už jen samovolně stékaly poslední zbytky slané vody a stejně tak, její ušmudlanou tvář ozdobil proud krve, který přetekl z jejích plných rtů. Černovlasý kluk si odfrkl, vytáhl nůž a otřel jeho čepel, čímž odhalil lesklý povrch. Oboje si dal do vnitřní strany kabátu a vydal se směrem do města.

~~

"Sakra!" Blonďatý chlapec se rozeběhl k nástupišti, když si všiml, že ho jeho vyčkávaný vlak míjí.
"Promiňte." Udělal pár klopýtavých kroků a prudce se otočil, na tmavovlasého kluka, který do něj vrazil. Střetl se s jeho tmavýma očima a jeho tělem projel elektrizující paprsek po té, co se na něj kluk usmál. Chvíli tam stál a sledoval ho, pak se oklepal a doběhl ke stojícímu vlaku. Pro jeho štěstí, se mu dveře zavírali u nosu a ať na ně bušil sebevíc, vlak opustil stanici.
"Do prdele…" S hlasitým povzdychem si sedl na lavičku a podíval se na hodinky. Půl osmé… další vlak mu pojede za dobrou půl hodinu. Podíval se kolem sebe, byl tam sám. Ani měsíc dnes večer nesvítil, jen pouliční lampy s narezlým a poblikávajícím světlem. Pak si vzpomněl na složku v jeho kabátě. Ještě jednou projel očima prostor kolem sebe a jeho oči zaregistrovali osobu, stojící pár metrů od něho. Byl to ten kluk, který do něj vrazil. Znova se otřásl, z toho jeho úsměvu měl husí kůži. Z přemýšlení, ho vytrhly znova chlapcovi hluboké oči, propalovali ho, ani si neuvědomil, že na něj celou dobu zíral. Strhl svůj pohled opět na žlutou obálku a k chlapcovi se natočil více čelem, snad pro případ, aby na něj viděl. Znova se pousmál nad nevídaným názvem. Creepy Cookie… Ale po čtení první stránky, se úsměv z jeho rtů ztratil. Podle svědků, mladý kluk, nejspíše stále školák, černovlasý, s roztomilou tvářičkou. Totožnost neznámá, u lidí si vytvořil přezdívku Creepy Cookie. Zabil již osm lidí, z toho převážně prostitutky, zločince, zloděje apod. Zdá se, že se zaměřuje na oběti s četnými prohřešky. Z toho vyplývá, že své oběti chvíli sleduje, následně na ně zaútočí, když jsou sami. Zabíjí nožem, nebo nějakou řeznou zbraní, řez je čistý, precizní práce. Oběti nijak nemučí, u všech je totožný jeden řez do břicha. Žádné stopy, žádní určití svědci, kteří by viděli jeho tvář. Zajímavé je, že všem obětem zůstala vystrašená tvář a zaschlé slzy na lících. Tae otočil na druhou stránku a na sucho polkl, byly to fotky obětí, jejich tváří. Za ty roky si už zvykl, ale ty výrazy ho vždy vyvedou z míry. Najednou ho přepadl divný pocit, podíval se na místo, kde stál ten kluk, ale to bylo prázdné. Přes krk se mu prohnal horký proud vzduchu.
"Páni… asi máte rád depresivní četbu, že?" Blonďák reflektivně nahmatal pistoli, kterou měl za kalhotami a setkal se s tváří toho kluka, který byl nahnutý k jeho krku.
"C-co to sakra děláš, kluku?!" Vyjekl, jak se ho lekl. Klučina se pousmál a omluvně začal mávat rukama.
"Omlouvám se, vypadalo to opravdu zajímavě, to je ten vrah, co tu v posledních dnech vraždí?" Pohledem začal rentgenovat složku, jako by se snažil přečíst celý její obsah.
"Um? Jo… měl by si být opatrný." Tae si ho začal prohlížet, působil mile, ale něco… něco ho na něm děsilo.
"Um… jsem Jeong." Usmál se na něj mladík, který si sedl na Taeho místo.
"Jeong? Co je to za divné jméno?" Blonďák si sedl vedle něj.
"No mé křestní jméno je Guk…"
"Takže Gukkie? Tae…" Opětoval mu spolusedící úsměv.
"Taak… Co si myslíš, o tom vrahovi?" Začal mladší vedle něj.
"Co si mám myslet? Je to vrah, nechutné stvoření, zabijí bez mrknutí oka a tenhle je prý dokonce student." Když dlouhou dobu neslyšel žádnou odpověď, zarazil se, mluví takhle před malým klukem.
"P-promiň Gukkie, neměl bych tu před tebou takhle mluvit, bude to v pořádku, dostaneme ho." Chlácholivě mu položil ruku na rameno. Jakoby ho ani nepoznal před pár minutami.
"Jsem starší, než vypadám, je mi 17. Nemusíš se zdráhat mluvit…Podle mě, je dobře, že je tu někdo takový, očisťuje město, nezabíjí nevinné lidi, vždy to je někdo špatný, bez nich ej život lepší, ne?" Tae se na něj udiveně podíval, ještě nepotkal nikoho tak mladého, s takovým názorem.
"Ale řešit to vraždou, nic nevyřeší…" Na pár minut, se jejich pohledy střetli a jakoby proti sobě stavěli své názory, které na sebe působily protikladně. Nakonec oči blonďáčka povolily.
"Jede mi vlak." Neotálel a hnal se do ještě neotevřených dveří, přes zužující se skulinku k němu dolehl hlas.
"Uvidíme se, Tae." A dveře se zavřely, blonďák se stačil ještě rychle přesunout k okénku, kde zahlédl jeho mizící úsměv. Svalil se na sedačku a prohrábl si vlasy.
"Co to bylo za dítě."
"Tae, hraješ si rád?" Usmál se černovlásek a zmizel ve stínu nádraží.
Následující den zvonil Taemu mobil už ve čtyři ráno.
"Dělají si srandu?! Před hodinou jsem si šel lehnout…" Blonďák nahmatal mobil na nočním stolku a polo slepý zvedl hovor.
"Tae? Máme další oběť… Musíš sem okamžitě přijet." Zatracený Ho Seok…. Proklel svého kolegu, když na sebe soukal kalhoty. Vzpomněl si na tu složku, včera jí četl asi milion krát, ve snaze snad na něco přijít. Nic… v ničem nevidí žádnou souvislost, podobnost ani nápad. Chopil se složky a kelímku se silným kafem. Na nádraží ho přepadl známí pocit, rozhlédl se kolem sebe a nevěděl, jestli mu právě spadl kámen ze srdce, nebo jeho srdce zaplavila vlna zklamání, ten kluk tu nebyl. Každopádně měl dojem, že se s ním nevidí na posledy.
"Tae konečně!" Když blonďák dorazil na místo určení, přivítal ho jeho tmavovlasý kolega a také štiplavý smrad, který ho praštil přes nos. Pak si všiml důvodu, proč na něj tak naléhali. V koutě ležela mrtvá žena, se stejným výrazem. Tae upil velký doušek svého kafe a šel se podívat blíže. Pořád ta samá písnička, až… Zarazil se nad kusem papíru, který oběti asi nebyl.
Pro mého milovaného policistu, někdo tu pořádek dělat musí. Přečetl nahlas nápis na papíru.
"Víte co to znamená?" Zeptal se, aniž by nespouštěl pohled z ženy. Měl divný pocit…
"Vůbec ne, jsou to složená písmena z novin, takže písmo nerozšifrujeme, to samé s DNA, nejspíše použil rukavice, je dost obezřetný."
"To ano…" Přitakal jim blonďák, myšlenkami bůh ví kde.
"Mohu si toto půjčit?" Poukázal na kus papíru. Neostával na nějaké další odpovědi, prosté jo mu bohatě stačilo a už běžel přes silnici. Dojel na stanici a zabarikádoval se ve své kanceláři, tam si udělal další várku kafe a sedl si ke stolu se složenýma rukama.
"Co jsi kurva zač…" Znova si přečetl ten dopis, přečetl ho několikrát a pak se mu před obličejem zjevil, ten známí úsměv. Najednou vyjekl, div nespadl ze židle.
"Ten kluk!"
Očisťuje město… Proč ho nenapadl už dříve, až moc dobře to na něj sedělo a když vezme v potaz, že není žádný podezřelý, bylo to zjevení z nebes. Bylo čtvrt na osm, ani si neuvědomil, jak dlouho tam skejsl. Včera ho tam potkal kolem půl, musí ho stihnout! Venku bylo dost chladno, cítil, jak mu pod silou mrazu tuhnou tváře, více se zachumlal do kabátu. Na nádraží si koupil další kafe, zdá se, že nepije už nic jiného.
"Zase ti ujel?" Tae se prudce otočil a před ním stálo zjevení se sladkým úsměvem, snad i jeho tváře začaly tát.
"Um.. jo." Uhnul pohledem.
"Poslyš Gukkie, co víš o tom vrahovi?" Začal blonďák, když seděli na té stejné lavičce.
"Proč myslíš, že o něm něco vím?"
"Snažím se najít vše, co by mohlo pomoct."
"No… nic moc, říkají mu hrdina, ti lidé, které zabil, prý byli špatní."
"Ale zabít je, není řešení, mohli jít do vězení."
"Policie s tím nic nedělá…" Tae se na něj podíval, byl tak klidný, z jeho úst se drala horká pára.
"Ten člověk… je zlý a já ho dostanu." Černovlásek se na něj usmál, věděl, že se svého názoru nevzdá.
"Už ti to jede…" Tae se s nechápavým pohledem postavil a přešel ke žluté lajně, na které se zastavil a otřásl se.
"Počkej…" Gukkie si stoupl před něj, sundal si šálu a omotal mu jí kolem krku. Vrávoral na místě, zatímco se mu díval do očí, rukou sjel z šály na jeho hruď.
"Těžko něco vyřešíš, když nastydneš." Teď už Tae viděl jen jeho záda, ruka mladšího opustila teplo jeho hrudi a zmizela ve tmě a chladnu, za sebou zanechala zmateného ale i zdrceného policistu, kterému vše začalo zapadat do sebe. Byl vyčerpaný, ve vlaku nechal svou hlavu volně dolehnout na okénko a nechal vlak, aby ho ukolébal. Instinktivně se více zachumlal do šály, nasál její vůni a pak si uvědomil, že není jeho, vzpomněl si, jak mu jí chlapec dával a skousl na prázdno chrup, načež s nadechnutím opět ucítil vůni, musela být jeho, vábila ho, jako med včely. Následující den konečně spal alespoň šest hodin a mohl ráno říct, že je schopný pracovat, co přišel domů, šel si rovnou lehnout, stejně by nic nového nevymyslel. Cestou si ani nekoupil kafe, tušil, že dnes bude dobrý den.
"Tae~ dnes vypadáš líp." Mávl na něj Ho Seok.
"Máš novou šálu?"
"Jo um… něco nového?"
"Chtěl jsem ti volat! Na té poslední oběti se našel vlas, který té ženě určitě nepatřil, už ho poslali do laborky."
"To je super!" Přitakal mu blonďák a opět mířil do místnosti, s jeho jménem na dveřích. Dnes s čistou hlavou, pro jednou. V jejím středu byla velká nástěnka a na ní předměty k tomuto případu, sedl si před to a zíral na ní, jako každý den. Musel si z krku sundat tu šálu, nebo by se nemohl soustředit. Chvíli jí držel v ruce, pak ale upoutala jeho pozornost. Přiblížil si jí k obličeji a objevil černý vlásek, který trčel ven a zbytkem byl uvězněný v bavlněné látce. Váhal, těkal pohledem z vlasu na tu tabuli a přehrával si v hlavě jejich rozhovory, má sice odlišné názory, ale aby někoho zabil? Sevřel šálu silněji. Je to taková roztomilá tváři…čka. V blonďákovi trhlo, zapíchl svůj pohled na nápis na nástěnce. … Cookie.
"Vypadal jako školák, s roztomilým výrazem."
"Gukkie…" Tae vystřelil z místnosti, měl namířeno do laborky, hodlal si to ověřit. Když byl na místě, předal jim vlas a požádal je o test totožnosti. V jeho těle se vydraly na povrch dva rozdílné pocity, ten, který chtěl, aby byly totožné a on by konečně dopadl pachatele a ten, který to nechtěl, protože ačkoliv by to neřekl na hlas, má ho rád, alespoň myslí, a ten byl silnější. Čekal asi dvě hodiny, až mu přišlo oznámení, kde pod pár grafy bylo tučně vytištěné slovo, které mu div nezastavilo srdce. TOTOŽNÉ. Tae se kousl do rtu, teď by pro něj měl jít a zatknout ho, protože jako jediný, zná jeho identitu, nejdřív si šel ale nechat nalít skleničku. Nechce to udělat… co když tam nebude, ale šel to risknout a po třech sklenkách se dobelhal na nádraží. Sedl si na lavičku a nechal svou hlavu střízlivět.
"Tae-." Přišel… Stojí tu před ním a směje se na něj. Tae si opět skousl spodní ret.
"Gukkie proč jsi tu?"
"Věděl jsem, že sem přijdeš, proto." Musí to udělat! Blonďák vstal a šel směrem k němu, zastavil se těsně před ním a chytl ho za ruku, musel ho otočit zády k sobě, nevydržel ten jeho pohled, scvakl kovová želízka, kolem jeho hubených zápěstí, která o sebe začala cinkat, a položil mu hlavu na rameno.
"Řekni… udělal jsi to?"
"O čem mluvíš Tae?" Černovlásek měl pořád ten klidný hlas.
"Nedělej ze sebe blbce, moc dobře víš, na poslední oběti se našel vlas, který je shodný s tvým. Tak udělal?!"
"Dostal jsi můj vzkaz?"
"Jo…"
"Tae já tohle město očistím! Je prohnilé od sraček a nakažené, tyhle svině jsou ten vir! Bez nich je tu bezpečněji." Blonďák si to uvědomoval, tohle město není svaté, ale řešit to tímhle způsobem… je policista už dlouho a dělá vše, co je v jeho silách aby chránil občany, všechny, tohle není správné.
"Gukkie to ale není správné." Potom už nikdo nic neřekl, starší přes něj hodil kabát, aby si lidé nevšimli, že má pouta, nechtěl vyvolat zmatek. Na stanici k němu hned přibíhal jeho kolega, když si ale všiml, že drží nějakého muže, zpomalil a zvážněl.
"Kdo je to?"
"Podezřelý…"
"Co-"
Nenechal ho domluvit a pokrčoval v chůzi, všichni ho sledovali, ale Tae svůj pohled neodvrátil ze zad před ním, pořád tomu nechtěl věřit, i když druhá část v něm to tušila dávno.
"Můžeme ho tu držet jen 48 hodin, do té doby z něj dostaň přiznání." Poručil mu šéf. Tae černovláska zavřel do cely a posadil se před ní, dlaněmi si prohrábl vlasy a složil do nich obličej.
"Tae." Ozval se klidný hlas z tmavého koutu cely.
"Co?"
"Pojď dovnitř." Blonďák zvedl hlavu.
"Proč?"
"Chci ti něco důležitého říct." Sice mu to mohl říct i takhle, ale Tae nechtěl, aby mezi nimi teď byla mříž, vytáhl klíče a odemkl.
"Co mi chceš?" Řekl, když vstoupil dovnitř. V tu chvíli se černovlásek prudce zvedl a i ve tmě vyhledal rty staršího. Rukou si přivlastnil jeho tvář a spojil jejich ústa. Jen krátce, pak se hned odtáhl.
"Víš Tae… kdyby si nebyl policajt, mohli sme si užít."
"Kdo by chtěl něco mít s vrahem." Ironicky se zasmál a o krok couvnul, když mu došlo, že ho právě políbil. Mladší mu úsměv opětoval a dostal se opět do jeho těsné blízkosti. Mírně ho zatlačil na zeď a jazýčkem polaskal jeho rozdrásaný spodní ret.
"Jestli mi nemáš co víc říct, půjdu." Řekl Tae naprosto nezúčastněně.
"Mám ti co říct, co když jsem zabil další a řeknu ti, kde je?" V tu chvíli se mu blonďák vražedně podíval do očí, to je opravdu takový?
"Tak bych ti radil, abys mi to řekl." Pohrozil mu.
"Něco za něco, Tae." Odhalil řadu svých zubů a opět si podmanil jeho rty. Rukou svíral jeho vlasy a jazýčkem pronikl do jeho úst. Blonďáček semkl víčka, toto by si neměl nechat líbit, je to vrah, proboha. Ale jeho polibky byly tak smyslné a opojné… Ačkoliv to neplánoval, párkrát kmitl jazykem proti jeho, čímž vykouzlil tmavovlasému na tváři úsměv. Pustil jeho vlasy a ruku sunul až k jeho rozkroku, který silně stiskl. To bylo na Taeho příliš, sáhl po zbrani za jeho kalhotami a namířil jí na mladšího.
"To stačilo! Řekni mi, kde je?" Místností se rozlehlo cvaknutí, jak Tae odjistil pojistku.
"Tae oba víme, že bys to neudělal."
"Ty nevíš nic, neznáš mě a teď mi řekni kde je!"
"Řekl jsem, něco za něco."
"Nedělej si ze mě prdel! Už jsi dostal, co jsi chtěl, tak mi to kurva řekni!"
"Myslíš, že tohle je to, co chci? Řekl Gukkie a začal se pomalu přibližovat.
"Pošeptám ti to, nechci, aby to někdo slyšel." Tae svolil a nechal mladšího, aby se přiblížil k jeho uchu, ten ho ale silně skousl a než by stačil starší reagovat, skácel se na zem díky tupé ráně hřbetem ruky, která mu přistála na zátylku.
"Jsi vážně naivní." Šeptl černovlásek, když vytahoval klíče z jeho kapsy. Tae se probudil asi po čtvrt hodině, nejraději by si dal pěstí, když zjistil, že je v cele sám, kupodivu, zbraň tam s ním byla taky. Promnul si bolavý krk, měl to čekat. Vyběhl ven, tušil, kam šel, alespoň v to doufal. Proběhl vstupní branou na nádraží, shody bral po čtyřech, až se dostal na nádraží, vydýchával a rozhlížel se kolem sebe, byl tam. Seděl na té lavičce, na které seděli každý večer. Tae se zarazil, když ho viděl, na té lavičce, to byl ten kluk, se kterým si tam vždy povídal. Ale je to jeho práce, nemůže dovolit zasahovat city.
"Moc daleko si neutekl…"
"Nechtěl jsem ti utéct, jen jsem chtěl být s tebou tady, ještě jednou." Postavil se, aby mu viděl do očí.
"Proč?"
"Dělám to pro to, co chci, i když to nikdy mít nebudu."
"A co chceš?" Tae uslyšel v dálce vlak, černovlásek začal couvat ke žluté lajně.
"Gukkie? Kam jdeš?! Pojď ke mně."
"Ne Tae." Mladší se na něj usmíval jako tenkrát.
"Dám ti to co chceš!" Blonďáček tušil co chce udělat, začaly se mu do očí tlačit slzy.
"Nemůžeš, ty jsi policista." Teď už Gukkie stál na okraji, za žlutou čárou, podrážka bot sjížděla dolů, kde se třásly koleje s přijíždějícím vlakem.
"Mrzí mě, že jsme se potkali za takové situace." Poslední úsměv, pak mu po tváři stekla slza.
"Dám ti cokoliv! Gukkie!" Tae přeskočil lavičku a běžel k němu s nataženou rukou ve snaze na něj dosáhnout. Pozdě.
"Dej mi sebe…" Nádražím se rozlehla věta, kterou Tae nezaznamenal, s hrůzou sledoval jeho klidný obličej. Chtěl mu něco říct, ale obrovský knedlík se mu zadrhl v krku a on sledoval, jak se svou vahou převážil na druhou stranu, kde jeho bezvládné tělo smetl vlak, jako spadlý list ze stromu.
"Gukkiee!!" Vykřikl, když si uvědomil, co se právě stalo, přežil to?! Nemohl… je to nemožné. Musel si sednout, co se to právě stalo? V kapse mu začal vyzvánět telefon, ruka se mu třásla, nedokázal pomalu přečíst jméno na displeji. Z druhého konce se ozval hlas šéfa.
"Našli jsme další oběť, je na živu." Tae se sebral a běžel na místo činu, jestli je na živu…
Na zemi seděla žena připoutaná k trubce, která se bránila jakémukoli doteku. Tae si k ní sedl a představil se.
"T-Tae?" Uklidnila se žena.
"Řekl mi, že až mě najdou, mám mluvit jen s vámi."
"Kdo vám to řekl?"
"Ten černovlasý kluk." Taeho plicím se opět nedostal žádný vzduch, nechal ji naživu. Proč?
"Řekl vám ještě něco?!"
"… Ž to nechá na vás, věří vám." Tae byl krůček od zhroucení, nevěděl co si má myslet. Drásal svůj spodní ret, jako by si na něm vše vybíjel, nemohl však dát nic najevo. Zbytek dne, by se pak dal těžko nazvat dobrým společníkem, na nádraží ho doprovodil Ho Seok.
"Víš co řekl šéf? Že láska dokáže zabít i neprůstřelného." Zasmál se tmavovlasý po jeho boku.
"Myslí si, že byl zamilovaný?"
"Jinak si to nedokáže vysvětlit, vrah se nezmění sám od sebe." Tae ho nevnímal, věděl, že by se zhroutil. Došli na nástupiště, které bylo celé oblepené žlutými páskami a ta lavička tam stála, jako by se jí to netýkalo.
"Tae musíme na druhé nástupiště."
"Jdi domů, Seokkie."
"He? Proč?"
"Potřebuju přemýšlet." Snažil se na něj usmát, aby to bylo důvěryhodnější. Dojel domů, kde si vyndal sklenku, do které nalil alkohol, pak to přehodnotil a vzal si rovnou celou flašku, se kterou se svalil na gauč. Třeštila ho hlava, promítal si dnešní den, celý, i to jak se ho dotýkal, jeho tělo začal spalovat chtíč po těch dotecích, už v té cele ho chtěl, ale copak mohl? Všiml si jeho šály, kterou položil na stůl, natáhl se pro nic a promnul ji v rukou, z jeho řas se skutálela slza, nechal jí téct, byl doma, tady se na něj nikdo dívat nebude, žádné vyčítavé nebo soucitné pohledy.
"Věří vám…" Co když se chtěl opravdu změnit… Zabořil do šály svůj obličej, pořád voněla jako on, jen ne tak silně, postupem času, se vůně začne vytrácet, až zůstane jen vzpomínka, že jednou patřila někomu jinému. Splatil svůj hřích, měl by být na lepším místě, tak proč ho teď tak bolí srdce… nechce, aby to byla jen vzpomínka, chce ho cítit pořád. Jeho slzy se dál brouzdaly po jeho tvářích a vpíjeli se do bavlněné šály, kterou teď svíral pevněji.

"Gukkie…"
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kaspi Kaspi | Web | 25. ledna 2014 v 19:16 | Reagovat

Ty vole! Naval adresu! Já kvůli tobě brečím! Kookie~ Co...proč...ty jedna....To je tak úžasný!...Že příště napíšeš na ně nějakou veselou?...prosím, prosím... T_T

2 baby Zelo baby Zelo | Web | 25. ledna 2014 v 23:52 | Reagovat

[1]: :DD um... myslím že bych měla za to, že jsi kvůli mě brečela :DD

3 Kaspi Kaspi | Web | 26. ledna 2014 v 10:37 | Reagovat

[2]: No to si piš! :D Jakooo~ X3 Aspoň zase někdo další píše na BTS :33333 haHáá~ :D Já se jen trochu bouchla do hlavy... :D

4 Ryuu L Ryuu L | Web | 26. ledna 2014 v 12:11 | Reagovat

t-to... .to bolo tak krásne :'( nečakala som že to skončí práve takto! :(... som rada, že tento oneshot je tak ohromne dlhý a človeka to núti prečítať si to od začiatku až po samí koniec! :)
ďakujem, za zverejnenie ^^ ♥

5 Hyunnie Hyunnie | 28. ledna 2014 v 12:24 | Reagovat

Zelouši?! Můj druhý nejoblíbenější OTP z BTS! Příště chci taky něco veselejšího :3 Takhle po "ránu" brečet :D

6 TheKaju TheKaju | Web | 23. února 2014 v 18:33 | Reagovat

Áhhh! Takhle jsem si už dlouho nepobrečela!!
Je to naprosto dokonalé, úžasné prostě aww! :')

7 baby Zelo baby Zelo | 11. května 2014 v 17:15 | Reagovat

[6]: *crying* TwT mnohokrát děkuju!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama